OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Určitě jste již zaregistrovali, že letošní sezóna padajícího listí je na švédské plody, zejména pak ty thrash/death metalové, velmi, velmi bohatá. Erik Thyselius si je pozitivního trendu náležitě vědom, a tak za hradbou bicích nástrojů kuje železo dokud je žhavé. Jestliže jeho první pokus v podobě směšného alba TERROR 2000 propadl na celé čáře, tak s jeho druhým projektem CONSTRUCDEAD budeme muset počítat o to více.
Jistě sami uznáte, že neustále se rozrůstající zástup neo-thrashmetalových kapel (jak neskutečně zprofanovaný termín) začíná být pomalu, ale jistě nepřehledný. Mám neblahý pocit, že nově příchozí reprezentanti se ve většině případů jen přiživují na momentální popularitě žánru a svou pohodlností a sázkami na jistotu tak devalvují jeho hodnoty. Pravda, jejich práce je v drtivé většině perfektní po stránce produkční, zvukové i instrumentální, avšak, a to je v mých očích daleko podstatnější, nemá pražádné ambice ani o centimetr posunout pevně vymezené stylové limity. Velká čest a poklona až k zemi tak patří té hrstce inovativních kapel, jako jsou DARKANE nebo MESHUGGAH, které svojí kreativitou vytrvale čeří unylý a nekonečně dlouhý proud stereotypu.
CONSTRUCDEAD stojí někde na pomezí obou přístupů. Nepohrdají lacinějším pozlátkem ani nevšední myšlenkou. V momentech, kdy jejich thrashing začíná být až příliš okatý, přispěchají s neotřelým riffem ala DARKANE, nebo pro změnu zabrnkají na hitovou notu, jako to dělají jejich slavnější krajané SOILWORK. Příkladem této syntézy je třetí zastavení „The Lustfull“. Jen škoda, že potenciál stvořit skutečně „catchy“ refrén se omezuje pouze a jen na tuto skladbu. Určitý nádech chytlavosti můžeme přiznat i „Pater Noster“, jinak se však líbivá melodie uchytí ve změti divoce odsekávaných riffů asi stejně tak dobře, jako neduživé semeno travin v rozeklaných pilířích pískovcových skal. K větší nepřístupnosti materiálu dozajista přispívá i mnohem výraznější orientace na death metalovou složku věci, což není u podobně znějících kapel právě respektovaným pravidlem (samozřejmě se jedná o klasický nesmrtelný old-school sound). I díky tomu působí „The Grand Machinery“ daleko autentičtějším a živelnějším dojmem, než je tomu v případě konkurenčních nahrávek.
„The Grand Machinery“ se v mém soukromém žebříčku letošních švédských thrash/death metalových alb překvapivě probojovalo na výborné druhé místo. „Layers Of Lies“ sice stále vede o celý parník, nicméně i tak náplň třetího řadového počinu CONSTRUCDEAD v pohodě zastiňuje celé řady stylově spřízněných kolegů, a to včetně těch daleko známějších.
„The Grand Machinery“ se v mém soukromém žebříčku letošních švédských thrash/death metalových alb překvapivě probojovalo na výborné druhé místo. „Layers Of Lies“ sice stále vede o celý parník, nicméně i tak náplň třetího řadového počinu CONSTRUCDEAD v pohodě zastiňuje celé řady stylově spřízněných kolegů, a to včetně těch daleko známějších.
8 / 10
Jens Broman
- zpěv
Christian Ericson
- kytara
Rickard Dahlberg
- kytara
Victor Hemgren
- baskytara
Erik Thyselius
- bicí
1. Grand Machinery
2. A Cog In The Machinery
3. The Lustfull
4. In A Moment Of Sobriety
5. 8 Inches Of Flesh
6. The Cynical Revolution
7. Treachery
8. The Eye Of Revelation
9. Pater Noster
10. Rusty Armour
11. Forever Cin
12. Hatelist
The Grand Machinery (2005)
Wounded (EP) (2004)
Violadead (2003)
Repent (2001)
God After Me (2001)
As Time Bleeds (demo) (2000)
Turn (demo) (2000)
The New Constitution (demo) (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Black Lodge Records
Stopáž: 39:08
Produkce: Jocke Skog and CONSTRUCDEAD
Studio: Fear And Loathing
Kontakt: CONSTRUCDEAD, c/o Rickard Dahlberg, Helgdagsvägen 21, 123 60 Farsta, Sweden
Veľmi slušný neo-thrashový nárez od dávno rozpadnutej a zabudnutej kapely. Oproti predošlému dielku "Violadead" došlo k značnému pritvrdeniu, navyše parádne zvukovo ošetrenému. Z tejto vetvy ma bavili SOILWORK, THE DEFACED alebo prvý album zmienených TERROR 2000, DARKANE naopak skôr nie. Za 0,99€, čo bola cena za ktorú som kúpil obe dosky "Violadead" a "The Grand Machinery", je to naozaj obstojná porcia výbornej muziky. Pri takom nášupe ako je úvodná skladba "A Cog in the Machinery" sa snáď nedá zbesilo netrepať hlavou :)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.